Ahoj lidi... Mám tady další příběh, který je určený přímo pro vás tak jo jdeme na to.
Hadí oko Orionu
V Londýně žil kdysi André s jeho snoubenkou Angeliou. André a Angelia se vzali a měli spolu dítě, které pojmenovali Korina. Ubíhaly dny, týdny, měsíce a léta. Když bylo Korině pět let tak si hrála na pískovišti a najednou slyšela hlasité syčení. Když řekla její matce Angelině, že jí bolí ouška z toho syčení, tak jí matka nevěřila, protože matka nic neslyšela, slyšela to jen a pouze malá nic netušící, bezbranná Korina. Když Korina zjistila že jí to matka neuvěří šla si zase hrát. Když zabodla lopatičku do písku, lopatička se zarazila o něco tvrdého. Korina lopatičku nadzvihla a na lopatičce byl obrovský had. Ten, který vydával to syčení. Hned jak ho nabrala na lopatičku, had vytasil své ostré zuby, a jazyk nabitý jedem. Když byl had připravený zabořit svoje jedové zuby a jazyk do Korininného krku, najednou oběvilo se před Korinou jasné světlo, z kterého vynikalo lidské tělo. Tomu záhadnému stvoření ve světle se rozzářila ruka, ze které později vypálilo neuvěřitelnou rychlostí světlo. Světlo bylo mířeno na hada. A světlo neminulo, hadovi uletěla hlava a po Korininém krku začala stíkat krev. Bezejmenný hrdina došel ke Karině a jemným, hedvábným kapesníkem otřel Korině krev z krku. Pláčící Korina nic netušila, byla totiž malá. Hrdina potom pověděl ,, Korino budu tu vždy pro tebe!" Políbil malou Korinu na čelo, vstal a odstoupil. Nohou dupnul do země a najednou se zase rozzářil a zmizel ve světle. Korina si tento okamžik do konce života pamatovalo a každý den když šla kolem pískoviště se dívala jestli tam není její hrdina, avšak nikdy už se na pískoviště neodvážila. Když Korině bylo osmnáct let, tak si řekla že se tam zajde podívat. Nešla však do písku, ale šla ke stromu, který měl na sobě květy. Čekala jestli nepřijde její hrdina znovu, čekala hodinu, dvě, tři a pořád nic každý den takto čekala. Až v červnu když byli na stromu sladké višně to vzdala. Hlavu položila na kmen stromu a v tom jí ukápla slza. Slza stékala po kmeni a Korina jen zašeptala ,, Kde jsi můj hrdino, kde?" V tom se zase objevila ta zář, to světlo, zahalená a rozzářená postava, která došla až ke Korině. Hrdina prohlásil ,, Dlouho jsem na tebe čekal." Korina se otázala ,, Na co jsi čekal, vždyť jsem tu já čekala celé ty týdny." ,, Řeknu ti tajemství: Dokud ti neukápne slza tak mě neuvidíš.",, Aha, tak to znamená, když tě chci vidět musím plakat." ,, Když jsi mě v mých pěti letech zachránil, tak jsem ti ani nepoděkovala proto ti musím poděkovat teď." ,, Díky" ,,Já už musím jít domů" ,,Doprovodíš mě?" Hrdina řekl ,, S radostí" Když tak šli ke Korininu domu, tak si povídali o tom kde by se mohli sejít. Hrdina řekl: ,, Já bych ti o sobě mohl něco víc říct!" ,, Ano, já tobě o sobě také!" řekla Korina, ale hrdina opáčil: ,, Nemusíš, já o tobě vím vše!!" Korina se jen přecitlivěle pousmála. Už byyli u domu a loučili se, obejmuli se a popřáli si klidné sny. Když se rozloučili, tak se Korina ještě otázala ,, A kde se tedy uvidíme?" ,, Ve snu, řekl hrdina" A vážně ano když Korina usla setkala se s hrdinou ve snu. Druhý den běžela zase ke stromu, ale hrdina z toho nebyl moc šťastný. Řekl Korině pravdu! ,, Korino, já jsem tvůj ochránce. Mám tě chránit. Orion si tě vybral jako hadí strážkyni- to znamená že se tě všichni hadi pokusí zabít, už nějakou dobu za tebou chodím a hady zabíjím. Nejsou to obyčejní hadi, ale zabijáci, z kmenu Orinu, kteří se můžou proměnit v hady!" ,, Musíme spolu utéct do země Orionu a získat hadí oko!" Korina souhlasila. Bezejmenný hrdina je teleportoval do Orionské pokladnice kde leželo hadí oko a kolem něho byli hadi. Hrdina je všechny vypálil svou světelnou schopností, ale najednou se ozval sykot hadů. A když se hrdina otočil tak za ním stál pán v černé kápi a jen oči mu lezli jako hrdinovy. Najednou začali bojovat. Ale vyhrál Orion, ten temný pán, který s hrdinou bojoval. Probodnul ho drápem. A Korinu zajali a hodili do temné komnaty, společně s Bezejmenným hrdinou. Korina hrdinovi odkryla kápi z tváře a podívala se mu do tváře. Měl krvavavou a zjizvenou tvář, ale přesto se Korině zdál krásný. Hned ale začala plakat a věřit v něho, protože jí došlo že když zapláče on se objeví. A hrdina opravdu oživl, potom hrdina otevřel světelný portál a zmizeli oba dva do neznáma.
Tak jo toto byl takovej dětskej román XD Napiště mi co si o tom myslíte a ČAU!! :)
Je to takový zamilovanější